MVP Norimberk 15.1. 2012

První část adrenalinového příběhu je ZDE.

Náš příběh pokračuje tím, jak jsme se s Caesíkem probudili v neděli ve tři ráno a začali jsme se společně s Ditou a jejími nosálky připravovat k odjezdu na výstavu. Nějak jsme se po ránu nedokázali přinutit k rychlejšímu tempu a tak jsme místo v plánovaných půl čtvrtý vyráželi až ve čtyři, ale to bylo pořád v pohodě. Vyzvedly jsme s Ditou ještě Aničku s dalším nosálkem a vyrazily směr Norimberk. Cesta nám ubíhala rychle a bez nejmenších problémů.

Jen abych nezapoměla: v sobotu se mi zhroutil další bod mého plánu na tento víkend: bráchovo kolega z práce, který mě měl v Praze v pondělí vyzvednout a vzít domů, si zlomil ruku, takže jsem byla bez odvozu a budu muset jet z Prahy do Budějek busem :-)

Výstavní areál v Norimberku je obrovský a nádherný. Jediné, co bych tomuto areálu z hlediska pejskaře vytkla bylo, že na venčení byl k dispozici pouze proužek trávy o velikosti 2x1 metr, což bylo značně nedostačující. Zaparkovaly jsme kousek od vchodu a vyrazily ke kruhům. Jako již tradičně bylo posuzování v Německu zvláštní. Původně se u nás v kruhu měli posuzovat opičáci, pak trpaslíci, pak němci a poté knírači. Realita byla však taková, že u nás v kruhu začínali knírači- všechny velikosti, ale pouze dorost, mladí a veteráni. Dospělí knírači se posuzovali ve vedlejším kruhu. Po mladých kníračích přišli na řadu opičáci a pak konečně trpaslíci a němci. Pan rozhodčí Theisen posuzoval velice pečlivě a tak bylo posuzování velice zdlouhavé. Caesík byl v kruhu ještě s jedním pejskem, kterého porazil i přes to, že byl po včerejší akci dosti unavený a předvedení nemělo takovou jiskru jako vždy mívá. Caesík získal CACe a šli jsme s pejskem z mezitřídy a s pejskem z šampionů o caciba. oba naši konkurenti byli černí, tak jsem si příliš velké šance nedávala, protože vím, že pan rozhodčí má raději černé pinče a tak to i dopadlo, i když nejeden přihlížející chovatel byl nad výsledkem značně překvapen. No co, jeli jsme si pro cace a toho máme, tak jsem byla spokojená. U fen to dopadlo podobně. Nádherná červená fenka ze třídy šampionů získala jen cace a caciba a boba získala černá fenka, o které si málokdo myslel, že by mohla vyhrát. Další zvláštnost německých výstav je, že posudky se vydávají až nějakou dobu po skončení posuzování. Závěrečky už byly v plném proudu, když jsme konečně dostali desky a mohli jsme zabalit věci a vyrazit domů. Dita s Aničkou už byly také hotové, tak jsme zabalily a vyrazily na parkoviště. Aut na parkovišti už bylo pomálu. Zřejmě v jiných kruzích získali posudky dříve než u nás :-). Nacpaly jsme věci, psy i sebe do auta a Dita nastartovala. Motor však jen podivně zahučel a odmítal opakovaně naskočit. Následovaly telefonáty známým, kteří byli také na výstavě v Norimberku, ale všichni již byli pryč. Ditu napadlo, že bychom se měly pokusit na parkovišti najít nějaké české auto, které by mě a Aničku dostalo domů a ona že počká na odtah. Tak jsem vyrazila hledat. Na poloprázdném parkovišti to nebylo jednoduché, ale nakonec se na mě usmálo štěstí a doslova jsem přepadla paní s velkým kníračem u které jsem slyšela, že mluví česky. První výhra byla ta, že nás byla paní ochotna vzít, druhá výhra byla ta, že jela v autě sama a že nás tudíž dokázala s veškerou bagáží i psy naložit. Hurá, vyrazily jsme ku Praze. Z paní se vyklubala fajn pejskařka, se kterou jsme si cestou pěkně pokecaly a tak nám cesta utekla docela rychle. Po příjezdu do Čech se mi nějak samozřejmě vybavila scéna s Helenou Růžičkovou z filmu Trhala fialky dinamitem, jak se přes veškeré maléry dostanou s autobusem z Francie zpět do Čech a jsou nesmírně šťastní a Čechy jim připadají jako nejkrásnější místo na zemi. Takže tak nějak jsem si připadala i já. Díky Věro za záchranu, že jsi nás dostala zpět do našich krásných Čech.  Je vidět že je ještě pořád mezi knírači a pinči nějaké pokrevní pouto a jejich majitelé jsou slušní lidé, kteří dokáží v nouzi pomoci. Ještě jednou díky Věro a držím pěsti, ať je čubinka v pořádku a z pejska ať vyroste nádherný a sebevědomý šampion :-)

V Praze přišla další záchrana v podobě Aničky, která mě u sebe nechala přespat a vysvětlila mi, jak se druhý den dostanu na autobus do Budějek. Takže díky Aničko za všechno.

Ráno už šlo vše docela v pohodě. Až na tu spoustu bagáže, co jsem měla- batoh, přepravku s Caesíkem a igelitku se sakem a cenami z šampiona šampionů. Takže nejprve jsem jela busem na Pankrác, kde jsem přestoupila na metro C a jela jsem na Florenc a tam jsem přestoupila na metro B a jela do stanice Anděl odkud odjíždí autobus Student agency do Budějek. Při cestě busem a metry jsem zjistila, že Praha je obrovská a lidé se vesměs chovají jako zhypnotizované zombie. V metru měli všichni buďto zavřené oči, nebo se dívali upřeně před sebe. Na Florenci pak hodně lidí vystoupilo a mě i s bagáží pohltil dav, který se kamsi přesouval. Nevěděla jsem kam, ale to bylo stejně jedno, protože dav mě stejně jinam nepustil a pokud bych zastavila, tak by mě ušlapal. Naštěstí měl dav namířeno na stejné nástupiště jako já. takže jsem vlastně měla kliku. Po příjezdu autobusu Student agency jsem se dozvěděla, že nemají volné ani místečko a že musím počkat, jestli třeba někdo nezruší rezervaci. Opět jsem měla štěstí a jedno místo se uvolnilo. Hurááááááá jedu domů do krásných, malých Budějovic, kde žijí normální lidé, které ještě pořád zajímá osud toho druhého, který s nima jede třeba autobusem, nebo s nimi čeká na zastávce. Je jedno, jestli pozoruje ostatní ze zvědavosti, zájmu, či jenom z nudy, ale vždy se vám může stát, že se váš pohled setká s pohledem někoho jiného, s kým si můžete vyměnit úsměv a nevidíte jen samé prázdné pohledy jako tomu bylo v metru v Praze. Budějovice jsou nádherné a zelené město, které nade vše miluji :-)

Rozhodčí: Ernst Theisen- D

Trpasličí pinč

psi

mladých

Valo vom Cronsbach- VD1

mezitřída

Denwest Total Fame to Veynau- VD2

Pablo vom Cronsbach- V1, CAC, CACIB

šampionů

Soul vom Camp Achensee- V2, r.CAC

Helen Hoff Triumph- V1, CAC, r.CACIB

otevřená

Cedric Mali Zmaj- V2, r.CAC

Gabriel vom Camp Achensee- V1, CAC

Feny

mladých

Full of Fire von Veynau- VD2

Illy del Piervez- VD1

mezitřída

Jaana del Piervez- V1, CAC, r.CACIB

otevřená

Cosima Mali Zmaj- V1, CAC, CACIB, BOB

šampionů

????- V1, CAC (katalogové číslo 3008, katalog měl čísla pouze do 3006, takže bohužel nevím její jméno)

Německý pinč

Psi

dorostu

Fritz vom Rittmeister- VN

Comet vom Sylbachtal- N

šampionů

Haller Barnabas- V1, CAC, CACIB, BOB

Feny

dorostu

Cosma- Shiva vom Sylbachtal- WV- (wenig versprechend- málo nadějná)

Chaya vom Sylbachtal- WV

mezitřída

Aschley vom Goldenen Steig- VD3

Beauty vom Röderauer Elbland- V1, CAC, CACIB

Chilli- Pebels vom Ettaler Mandl- VD2