2x MVP Zagreb 19.-20.11. 2011
Na výstavě v Záhřebu jsem chtěla s Caesíkem dodělat šampiona Chorvatska. K tomu jsme potřebovali vyhrát po oba dny třídu a získat cace.
Do Záhřebu jsme se Šárkou vyrážely po druhé hodině ranní, což je pro mě a pro Caesíka naprosto nekřesťanská hodina. Počasí se zdálo docela dobré- byly čtyři stupně nad nulou a bez mlhy. Myslela jsem, že se v Chorvatsku krapet ohřeju. Nečekala jsem opalovačku, ale doufala jsem v teploty někde kolem deseti až dvanácti stupni. Po překročení chorvatských hranic jsem poznala, jak jsem se velice mýlila. Stromy okolo silnice byly pokryty hustou námrazou a dokonce i na trávě byl poprašek sněhu a teploměr v autě ukazoval minus čtyři! Brrrrr! Kam jsme to dojely?
Vjezd na výstaviště jsme našly zřejmě jen náhodou, protože po celém Záhřebu nebyla jediná cedule s obrázkem psa a šipkou, nebo něco podobného. Parkoviště v areálu stálo sedm euro, což není zrovna levné, tak jsme čekaly, že tomu bude odpovídat i kvalita, ale to byl další omyl :-). Ne jenom že parkování nikdo neřídil a parkovalo se dosti na divoko- kde si kdo stoupnul, bez ohledu na to, jestli ostatní vyjedou nebo ne a jestli ostatní vůbec projdou ke vchodu. Pavilony budily dojem omšelosti- na řadě míst z nich opadávala omítka, některé pavilony byly rozestavěné a zároveň už zchátralé. Vnitřek pavilonu naštěstí vypadal lépe :-). Ve vstupní hale byla jakási buňka se pultíky- jeden pro placení výstavy a jeden pro vydávání čísel a katalogů. Mrzelo mě, že jsme nedostali číslo i na neděli, takže nás ta fronta čekala v neděli znovu.
Kruhy jsme měly se Šárkou vedle sebe, což bylo fajn, protože já hlava děravá jsem si zapoměla židli, takže nebýt Šárky, tak bych celý den strávila ve stoje. Měli jsme jít na řadu v jedenáct, ale jelikož vystavovatel z Norska měl zpoždění, tak byli pinčové přesunuti až na konec. Zajímavé, že :-) Pochybuji, že by někdo čekal na nás i kdybychom se zpozdili jen o pět minut. Ale což, tak jsem se opět usadila na Šárky židli a čekala jsem dál. Na řadu jsme přišli v půl třetí. Norové už zde také byli, takže se mohlo začít. První nastupovali dva mladí pejskové a hned po nich jsme šli my- třída otevřená. Byli jsme tři- Caesík, dále větší nekupírovaný pes z Itálie a srbský okupírovaný světlý pes. Caesík byl jednoznačně nejlepší- to nebyl jen můj názor :-), ale tušila jsem, že vyhraje kupírovaný pejsek, protože i u kníračů pan rozhodčí upřednostňoval kupírovaný psy. A tak to i dopadlo- kupírák první, Caesík druhý a třetí pejsek z Itálie, který dostal dokonce védéčko.
Ještě nás čekaly závěrečky. Tedy mě a Caesíka ne, ale Šárku a malýho Dantíka, kteří šli do závěreček bojovat o titul bis puppy. To co předvedli chorvati na začátku závěreček hraničilo s poškozováním zdraví. Vystoupila jakási skupina mladých, ani nevím, jestli tancovali, nebo co dělali, protože jakmile začala hrát hudba, tak jsem popadla Caesíka a upalovala jsem pryč. Hudba byla totiž tak nahlas, že si lidé zacpávali uši a pár lidí, kteří měli k východu stejně blízko jako já, také popadli psy a utekli ven z haly. Zřejmě si uvědomili, že to s tou hlasitostí přepískli a tak po skončení vystoupení hlasitost trochu stáhli. Pořád to bylo dost nahlas, ale už se to dalo vydržet. Vrátili jsme se do haly, kde dost diváků zcela samozřejmě kouřilo a vajgly házeli po zemi. Další zajímavý zvyk. První byl juniorhandling. Na rozdíl od našich výstav, kde do závěreček postupují jen první tři z každé kategorie, v Chorvatsku jdou do závěreček všichni. V každé kategorii bylo asi dvacet dětí a každé dítě předvádělo téčko. No co to budu zdlouhavě popisovat- trvalo to dóóóst dlouuuhooo. Pak šli štěňata a pak konečně dorost. Šárka s Dantíkem se bohužel neumístili. Tak hurá na ubytko a do postele. Byla jsem zmrzlá, unavená a hladová.
Ubytování jsme měli zamluvené v zcela novém penzionu na okraji Záhřebu. Našly jsme to bez problémů, majitelé byli velice milí a sympatičtí bratři, ale na nějaké koketování jsme byly se Šárkou moc zmrzlé a unavené :-D. Daly jsme si horkou sprchu, nakrmily psy a zalezly do peřin a spaly a spaly až do jara..... :-) Bohužel ráno zazvonil budík a nás čekal další den v chlaďáku.
Byli jsme s Caesíkem opět ve stejné hale, kde byla dost zima na rozdíl od Šárky, která na neděli vyfasovala teplejší halu. No co, jdeme na řadu jako první, tak to nějak přežijem. V sobotu byl Caesík jediný pinč, který měl kabátek a v neděli už byli oblečení téměř všichni. Jediní norští psi neměli na sobě nic, zřejmě jsou na zimu zvyklí :-) Srbský kupírovaný pes a mladá fenka nebyli v neděli přihlášení, takže jsme byli v otevřené jen dva. Caesík si bez problémů vyběhal cace, ale na kupíráka ze třídy šampionů už nestačil a získal res.caciba. Bylo teprve jedenáct, když za mnou přišla Šárka, že už je také hotová a můžeme jet domů. Ještě jsem si vystála frontu na zápis do PP (pouhých 35minut :-) A hurá domu. Cestu nám ještě ''zpříjemnil'' slovinský celník, který když zjistil, že vezeme psy, odstavil naše auto stranou a deset minut moudře čučel do očkováků a my jsme trnuly, co si vymyslí. Naštěstí nám po deseti minutách očkováky i občanky vrátil a řekl, že můžeme jet. Pak už jen pomyslné rakouské hranice a první nápisy v němčině na nás působily velice mile a přátelsky. A po průjezdu prvním tunelem na území Rakouska nám dokonce začalo na cestu svítit sluníčko. Byl to nádherný pohled na Alpy zalité podzimním sluníčkem.....
NVP Zagreb 19.11. 2011
Rozhodčí: Paul Stanton- S
Trpasličí pinč
Psi
mladých
Impala Xantor- V1, CAJC, BOJ
Kan vom Masterhof- VD2
otevřená
Gabriel vom Camp Achensee- V2, r.CAC
Hanter Ice von Haus Nina- V1, CAC, r.CACIB
Andre'del Foionco- VD
šampionů
Walle Barkmaker-VD
Mutatuli On the Top- V1, CAC, CACIB, BOB
Feny
mladých
Vampp- Hopee vom Haus Nina- V
otevřená
Mutatuli El Colibri- V1, CAC, CACIB
MVP Zagreb 20.11. 2011
Rozhodčí: Željko Rogulja- HR
Trpasličí pinč
Psi
mladých
Impala Xantor- V1, CAJC, BOJ
Kan vom Masterhof- V2
otevřená
Gabriel vom Camp Achensee- V1, CAC, r.CACIB
Andre'del Foionco- V2, r.CAC
šampionů
Walle Barkmaker- V2, r.CAC
Mutatuli On the Top- V1, CAC, CACIB, BOB
Feny
otevřená
Mutatuli El Colibri- V1, CAC, CACIB